Kdosi jednou řekl: „ Stále mne pronásleduje obava, která mi kazí radost ze života.“
„A to?“ zeptal se jeho přítel.
Nevěřící na to odpověděl: „Bojím se, že Bible má pravdu.“
Slovo „Bible“ pochází z řečtiny a doslova znamená „knihy“. Bible se skládá ne z jedné, ale z šedesáti šesti knih a celá se dělí na dvě části.
První díl, Starý zákon, obsahuje 39 knih. Podává zprávu o tom, jak jednal Bůh se svým lidem předtím, než se narodil Pán Ježíš. Druhý díl, Nový zákon, je tvořen 27 knihami. Popisuje život Pána Ježíše, jeho smrt a zmrtvýchvstání. Dále hovoří o rozšíření křesťanství a podává praktické návody pro život křesťana. Než byly všechny díly Bible napsány, uplynulo přes 1500 let. Podílelo se na tom asi 40 autorů, kteří napsali jednotlivé části. Byli mezi nimi králové, jeden ministr, lékař, celník, rolník a několik rybářů. Tito autoři se většinou navzájem neznali, a přece Bible jako celek představuje překvapující jednotu a soulad. Jak to vysvětlit?
Bůh sám hovořil s jednotlivými autory a vedl je k tomu, co mají napsat. Nezapisovali své vlastní myšlenky o Bohu a jeho konání, ale znovu a znovu se setkáváme se slovy: „Takto praví Hospodin.“ Nebo: „Stalo se slovo Hospodinovo…“
Jistě, Bůh nemluvil k lidským automatům, kteří by jen psali. Mluvil s lidmi, kteří k němu měli blízký vztah. Využíval jejich osobnosti a oni to, co jim Bůh řekl, psali každý svým vlastním stylem.
Proto mohl Jan napsat: „Co jsme slyšeli, co jsme na vlastní oči viděli, na co jsme hleděli … to vám zvěstujeme.“
Petr popsal vznik Starého zákona následovně: „Svatým Duchem vedeni mluvili svatí Boží lidé.“
A Pavel shrnuje: „Každé Písmo je od Boha vdechnuté.“ Jak je možné, že učedníci Pána Ježíše nezapomněli všechno, co Ježíš říkal a konal? On jim zaslíbil: „Duch Svatý, kterého pošle Otec v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ Bůh zjevil těmto lidem své příkazy a svou vůli a oni to zapsali nejen pro svou generaci, ale pro všechny časy. Tím se Bible liší od všech ostatních knih. Skrze ni hovoří Bůh i dnes k nám. Každá stránka nese pečeť Jeho autorství. Bible nás učí, jaký Bůh je a jak Ho lze poznat. Bez ní bychom o Bohu nevěděli takřka nic. Nevěděli bychom o svém původu, ani to, odkud jsme a kam jdeme. Bible přináší světlo do našich základních otázek. Hovoří s jistotou o životě, smrti a věčnosti. Je naším průvodcem na cestě ze země do nebe.
Má Bible skutečně pravdu? Lze jí důvěřovat?
Bible není dějepisnou knihou, a přece obsahuje zprávy o historických skutečnostech, které je možné doložit i z jiných pramenů.
Bible není literární dílo, a přece obsahuje nádherné básně i dojímavé příběhy.
Bible není učebnicí psychologie, a přece v ní vidíme hluboké poznatky o lidské přirozenosti a mezilidských vztazích.
Bible není přírodovědná kniha, a přece nám má mnoho co říci o světě, v němž žijeme. Věda se snaží objevit původ a funkci věcí a jevů. Bible nám objasňuje důvod, proč zde vůbec jsou. Až v praxi se ukáže, jakou hodnotu mají její výpovědi. Zda má Bible pravdu, to se projeví teprve, když ji čteme, věříme jí a jsme připraveni podle ní jednat.
Norman Warren